Slavnost Nejsvětější Trojice je slavnost Boha Otce. Je to velké tajemství. Ve Starém zákoně Židé nazývali Boha Já Jsem = JHWH =Jahve. Vyslovovat jméno bylo pro ně zakázané. Do češtiny přeložené to byl Hospodin. Dnes už v Jeruzalémské bibli je Jahve. Svatý Patrik měl jako příklad trojlístek, jiní strom – kořen, kmen, větve.
Já jsem přišel pro sebe na to, že Bůh je Jeden. Stvořil svět – Otec, počátek všeho. Když stvořil svět a lidi, ti se vzbouřili, neposlechli. Bůh nás chtěl zachránit. Jak přišlo na svět zlo, to je také tajemství. Sám Bůh se narodil jako člověk z Panny Marie. Ale stále je to tentýž Bůh. A nechal se za nás ukřižovat. Vstal z mrtvých, vzkřísil sám sebe a seslal Ducha Utěšitele, Ducha Svatého. Ale stále je to stejný Bůh.
A ten stejný Bůh je i v mém srdci. Ale zda mé ego dovolí, aby se Bůh v mém životě projevoval? Bojujeme se svou pýchou, namyšleností, důležitostí. A když porušujeme vztahy, které máme, tak se velmi proviňujeme.
Bůh nestvořil zlo, ale dovolil, aby zlo ve světě působilo. Já dovoluji zlu, aby se ve mně projevovalo. A dobrý Bůh ve své dobrotě dovoluje, aby na nás zlo působilo, ale vždy tak, aby to byla příležitost k dobru. Takže jde o boj mezi dobrem a zlem, který je v mém srdci.
My dobré věci přičítáme sobě. Ale všechno je milost, a my máme s Boží milostí spolupracovat a pak budeme konat zázraky.
A dobré věci působí třeba i za delší dobu. Např. Mariánský sloup, je postaven a už prší a voda se doplňuje. Kněží byli zavření a ovoce to přineslo po letech. Spousty věcí se odstranilo a přišlo dobro.