- Žijeme v těžké době. Jsem kněz od r. 1974. Tehdy lidé chodili do kostela z přesvědčení. Dnes je to těžší. Je tu virus Chceme se setkat s Kristem. Někteří mají až panický strach, a dokonce to jsou lidé, kteří si myslí, že jsou hluboce věřící. Na jaře jsme si mysleli, že kdo onemocní, zemře. Dnes se ví, ž to není až tak dramatické. Ne každý zemře, už to není tak silné. Dodržujeme hygienické předpisy. Co je ale strašné, to je ten strach. A je zbytečný.
- V každém z nás jsou oba lidé z evangelia. Někdy se nám chce, někdy ne. Ten jeden litoval, že neposlechl, a šel a poslechl. Co my s takovou lítostí? Je třeba upřímně přiznat před Bohem, že jsme selhali. Ta lítost je to, proč Bůh odpouští. Po změně režimu byly problémy s těmi, kteří se obrátili a začali chodit do kostela. Došlo ke konverzi a my nevíme, jak to bylo, jaká byla Boží milost a jak to ten dotyčný přijal.
- Když dáme nějaké peníze bezdomovci, začneme se starat, co s tím udělá. Jde o to, že chci obdarovat, a tak obdaruji. Stejně rodiče když dají něco dětem, už se nemají starat, co s tím děti udělají. Dávat bez podmínky.
- Nemáme se přeceňovat, ani podceňovat. Máme dary a za ty jsme zodpovědní. Abychom všechno dělali upřímně a pořádně. A ostatní lidi nemáme hodnotit.
- Abychom žili v pravdě. Abychom se na sebe dívali pravdivě.