Dovolím si napsat článek k nynější aktuální situaci na Ukrajině, zejména k situaci vnitřně vysídlených lidí v okolí Kyjeva, kde se nyní nacházím. Je pondělí ráno a já sedím v kanceláři Adry Ukrajina. U několika stolů sedí mladí lidé u počítačů a klofají, telefonuji, občas se objeví paní s dítětem, babička v šátku, nějaký pán v teplácích....
Tady je centrum pomoci pro vnitřně vysídlené lidi, kteří se do okolí Kyjeva přistěhovali z Doněcké a Luhanské oblasti, kde právě nyní podle zprávy UN OCHA zuří nejhorší boje od příměří v září. Já jsem si myslel, že humanitární pomoc se dělá tak, že přijedou kamiony a rozveze se to lidem, kde je potřeba. Ale ono je to složitější, tady má vše svůj systém a řád vše je dobře dokladováno a registrováno.
Vedle mne sedí dívka, která na horké lince vyřizuje telefonáty lidí, kteří volají s prosbou o pomoc. Vyplňuje dotazník a je potřeba vše prověřit. Třeba teď volá paní, že bydlí v pronajatém bytě, má osmileté dítě a že nezvládá platit nájem a veřejné služby.
Před chvílí přišla paní s chlapečkem, má 5 dětí, od 14 let do 5 roků, bydlí také v bytě a nemůže platit všecky výdaje. To jsou případy rodin v podnájmech.
Většina vysídlených lidí bydlí v kolektivních centrech okolo Kyjeva. To jsou dětské domovy, školky, školy, internáty. Jsou soukromé i státní. Ať už takové nebo takové, pro oba typy platí, že už nejsou peníze na vodu, elektriku a ta centra jsou v takovém žalostném stavu, že nejsou vůbec připravena na zimu. Já to viděl třeba v Mukačevské škole č.15 v Lermontově ulici, kde starými okny fičí a plynu je jen 10% běžné potřeby. Tam také bydlí asi 4 mladí lidé z Doněcka a ředitel se chystá přijmout další. Potřebuje nutně dva kotle 200W na vyhřívání školy, aby nebyl závislý na plynu.
Za tohoto stavu může dojít k humanitární katastrofě, kdy centra budou nucena lidi doslova vyhodit na ulici. Přitom 33% těch obyvatel jsou děti a mládež.
Proto nyní projekty pomoci sledují dvě hlavní linie: finanční pomoc rodinám a nejzranitelnějším skupinám, které bydlí v podnájmech či u dobrých lidí nebo svých rodin na zaplacení základních veřejných služeb a podpora kolektivních center a jejich udržení v zimním období.
Takže my tu sedíme a píšeme do počítače, vyplňujeme formuláře, telefonujeme, ptáme se a dotzujeme a možná se to zdá někomu jako naprosto vzdálené nějaké pomoci. Ale ono tomu tak není. Z této kanceláře vychází přesný popis potřeb a odtud plyne k těm lidem konkrétní pomoc, která začíná na papíře a formuláři a končí evidencí a registrací všech potřebných obyvatel.
Poslouchám rozhovory po telefonu a vidím, že i tato kancelářská práce má smysl a věřím, že pomoc doputuje právě tam, kde je potřeba.
Na základě průzkumu potřeb pro UN OCHA plán humanitární pomoci pro 2015 – až 35% vysídlených lidí se nachází v zóně A (Kyev a jeho okolí) a přibližně 43% lidí v zóně B (oblasti, která hraničí s vojenskou zónou – včetně města Dnipropetrovsk ). Největší procentní podíl mají větší města s větším pracovním trhem. Předpokládá se, že lidé počkají s vysídlením až do konce školního roku (33% vysídlených obyvatel tvoří děti). Odhaduje se, že 30 – 40 tisíc lidí žije v kolektivních centrech. Kolektivní centra sdružují ale nejvíc zranitelné skupiny, které si nemohou dovolit pronajmout byt, anebo bydlet u příbuzných.
Management kolektivních center začíná být ale kritickým, jak náklady na energii rostou s přibývajícím množstvím lidí, kteří do svých bytů přijímají stále větší množství příbuzných a majitelům kolektivních center dochází zdroje na pokrytí nákladů i přesto, že v některých centrech lidé na energii a veřejné služby více či méně přispívají.
Dle údajů z 21.11. 2014 počet vysídlenců narostl na 472 605 a 434 453 žádalo o azyl nebo status utečence v okolních zemích , zejména v Rusku.
{flike}
